BRÁNA II: HISTORIE A PŮVOD TAROTU
Od renesančních dvorů až po jazyk tvojí duše.
Historie: Od hracích karet k jazyku nevědomí
Tarot nevznikl jako nástroj věštění.
Jeho cesta od renesančních dvorů k hlubinné psychologii trvala pět staletí.
1440 — Itálie
Zrození v renesanci
První tarotové karty vznikly v severní Itálii jako luxusní hrací karty pro šlechtické rodiny Visconti a Sforza. Bohatě zdobené obrazy neměly ezoterický účel — byly uměním a zábavou pro dvůr.
1500–1700 — Evropa
Šíření a standardizace
Karty se rozšířily po celé Evropě jako oblíbená společenská hra a jejich podoba se postupně ustálila — ve Francii do klasického Tarotu de Marseille. Záměrný esoterický výklad do nich tehdy ještě nevstoupil; ten přišel až po roce 1781.
1781 — Paříž
Zrození ezoterického tarotu
Antoine Court de Gébelin jako první veřejně prohlásil, že tarot skrývá staroegyptskou moudrost. Přestože historicky nepřesné, tato myšlenka otevřela cestu k tarotu jako duchovnímu a věšteckému nástroji.
1909 — Londýn
Rider-Waite-Smith
Arthur Edward Waite a ilustrátorka Pamela Colman Smith vytvořili karty Rider-Waite-Smith, kde každá z 78 karet nese vlastní ilustrovanou scénu s hlubokým symbolickým obsahem. Dodnes nejrozšířenější základ moderního tarotu.
1930–60 — Jung
Archetypy a nevědomí
Carl Gustav Jung rozvinul teorii archetypů a kolektivního nevědomí. Tarotové obrazy začaly být vnímány jako vizuální jazyk těchto univerzálních vzorců — mostů mezi vědomím a hlubinnou psychikou člověka.
Dnes
Nástroj sebepoznání
Tarot přesáhl hranice věštění. Terapeuté, koučové i jednotlivci ho dnes používají jako zrcadlo vnitřního světa — jazyk, kterým nevědomí promlouvá přímo k vědomí.
Italský původ: Zrození na renesančních dvorech
Ačkoliv o Tarotu koluje mnoho mýtů, historická fakta ukazují, že vznikl v severní Itálii (pravděpodobně v Miláně, Ferraře nebo Florencii) někdy mezi lety 1420 a 1440. Na dvorech italské renesanční šlechty se tehdy zrodila hra, pro kterou byla k běžným hracím kartám přidána speciální sada 22 trumfů s alegorickými obrazy. Tyto karty se zpočátku nazývaly Trionfi (triumfy) a teprve o zhruba sto let později se pro ně vžil název Tarocchi. Nejstarší dochované a téměř kompletní balíčky pocházejí z poloviny 15. století a jsou pevně spojeny s milánskou vládnoucí dynastií Viscontiů a Sforzů. Tyto karty, často ručně malované umělcem Bonifaciem Bembem a zdobené plátkovým zlatem, sloužily jako luxusní svatební dary a vizuální zobrazení tehdejší dvorské kultury a ctností. Zajímavostí je, že v těchto raných balíčcích ještě trumfy nenesly žádná čísla ani názvy; hráči si museli jejich složitou hierarchii pamatovat.
Tarot jako hrací karta a jeho šíření Evropou
Ještě předtím, než vznikl samotný Tarot, existovaly běžné hrací karty o čtyřech barvách – přímí předchůdci dnešních holí, mečů, pohárů a pentaklů –, které se do Evropy dostaly z islámského světa (od Mamlúků) na konci 14. století. Spojením těchto karet a 22 italských trumfů vznikl Tarot, který se následně rozšířil po Evropě jako velmi populární společenská hra, jež je předchůdcem dnešního bridže. Během staletí se vizuální podoba karet standardizovala, přičemž ve Francii se ustálil design známý jako Tarot de Marseille. Ten zachoval mnoho původních středověkých a renesančních křesťanských motivů (jako je Poslední soud nebo Ďábel) a stal se tak silným základem pro většinu pozdějších výkladů. Mnoho lidí netuší, že běžné hrací karty, které dnes používáme na žolíky či kanastu, vznikly pouhým zjednodušením Tarotu – odstraněním 22 trumfů (z nichž zbyl jen Blázen jako dnešní Žolík) a vyřazením karty Rytíře.
Mýtus o Egyptě: Antoine Court de Gébelin
Klíčový esoterický zlom v historii Tarotu nastal v roce 1781, kdy francouzský protestantský pastor a svobodný zednář Antoine Court de Gébelin vydal osmý svazek svého rozsáhlého díla Le Monde Primitif. Když viděl své přátele hrát hru Les Tarots, prohlásil ji za převlečenou staroegyptskou Knihu Thothovu. Věřil, že obsahuje veškeré magické vědění starověku, které kněží úmyslně ukryli do podoby hazardní hry, aby toto poznání přežilo věky. Ačkoli pro to neměl žádné historické důkazy, jeho mýtus se okamžitě a silně ujal. V tomtéž díle přidal Comte de Mellet esej, ve které jako vůbec první spojil 22 karet Velké arkány s 22 písmeny hebrejské abecedy. Na tuto fascinující myšlenku navázal Jean-Baptiste Alliette (píšící pod jménem Etteilla), který vytvořil systematická pravidla pro věštění a propojil Tarot s astrologií. V 19. století pak okultista Éliphas Lévi Tarot definitivně a pevně provázal s židovskou mystikou, Kabalou.
Zlatý úsvit a zrod moderní magie
Na konci 19. století (konkrétně v roce 1888) vznikl v Londýně tajný magický řád Hermetic Order of the Golden Dawn (Hermetický řád Zlatého úsvitu). Jeho zakladatelé, mezi něž patřili MacGregor Mathers a Wynn Westcott, vzali dosavadní esoterické myšlenky a vytvořili z nich dokonalou komplexní syntézu. Tarot propojili s astrologií, alchymií, svobodným zednářstvím, kabalistickým Stromem života a magickými rituály. Členy tohoto exkluzivního řádu byli mimo jiné básník W. B. Yeats, Arthur Edward Waite, Aleister Crowley i vizionářská umělkyně Pamela Colman Smith. Zlatý úsvit zavedl mnoho úprav, které dnes bereme jako naprostou samozřejmost – například Mathers prohodil pozice karet Spravedlnost (číslo 8) a Síla (číslo 11), aby lépe odpovídaly znamením Váh a Lva v astrologii. Z učení tohoto řádu dnes vychází většina současného angloamerického pojetí Tarotu.
Rider-Waite-Smith: Obrazová revoluce z roku 1909
Z hlubokého učení Zlatého úsvitu vzešel v roce 1909 balíček, který navždy změnil svět Tarotu. Jeho duchovním autorem byl Arthur Edward Waite a vizuální podobu mu vtiskla umělkyně Pamela Colman Smith (balíček vydalo londýnské nakladatelství Rider). Až do té doby měly karty Malé arkány (čísla 1–10) pouze geometrické obrazce – například na Třech mečích byly nakresleny prostě jen tři meče. Pamela Colman Smith to od základu změnila, když každou ze 78 karet plně ilustrovala konkrétním příběhovým výjevem. Jako žena, která strávila většinu života v divadle a navrhovala kostýmy pro divadelní společnost Lyceum Theatre, využila své znalosti jevištního umění. Mnoho jejích karet tak působí jako strhující scény na divadelním pódiu s jasně definovaným dějem, gesty a rekvizitami. Díky této revoluci se stal Tarot neobyčejně srozumitelným a Rider-Waite-Smith balíček je dodnes celosvětovým standardem.
Thoth Tarot: Crowleyho esoterické mistrovské dílo
Druhým nejvýznamnějším moderním balíčkem je Thoth Tarot, který vytvořil kontroverzní okultista Aleister Crowley spolu s mimořádně talentovanou malířkou Lady Friedou Harris. Pracovali na něm v náročném období během druhé světové války (text byl vydán jako kniha v roce 1944 a samotný balíček karet vyšel až v roce 1969). Zatímco Waite se snažil o přístupný narativní styl, Crowley šel cestou složité esoterické abstrakce. Do karet zakódoval hluboké znalosti z egyptské mytologie, astrologie, magie a geometrie. Crowley odmítl scénické ilustrace Malé arkány, které zavedla Smithová, a vrátil se k uspořádání symbolů. S tím rozdílem, že do nich vložil obrovskou vizuální i barvovou dynamiku a přidal k nim klíčová slova (např. Zklamání, Krutost, Láska). Také změnil názvy mnoha karet (Mírnost se stala Uměním, Spravedlnost Vyrovnáním) a dvorské karty přejmenoval z Krále, Královny, Rytíře a Pážata na Rytíře, Královnu, Prince a Princeznu.
Moderní Tarot: Zrcadlo duše a psychologie
Ve 20. století prošel Tarot další zásadní transformací, k níž velkou měrou přispěly myšlenky švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga. Tarot přestal být vnímán primárně jako nástroj k hádání budoucnosti nebo systém pro složitou ceremoniální magii. Místo toho jej psychologové, jako byla jungiánka Sallie Nichols — která jako první v knižní formě propojila 22 karet Velké arkány přímo s Jungovými archetypy — nebo průkopníci osobního rozvoje, jako Mary K. Greer, začali používat jako mapu lidského vědomí a výkonný nástroj pro hluboké sebepoznání. Moderní přístup ukazuje Tarot jako zrcadlo duše, kde karty Velké arkány představují Cestu hrdiny neboli proces, který Jung nazýval individuací – cestu k nalezení vlastní celistvosti. Dnes lidé používají karty k řešení psychologických bloků, meditaci, vizualizaci, interpretaci snů nebo prostě jako spouštěč kreativity.
Dnešní rozmanitost: Tisíce bran do stejného chrámu
Tajný Řád Zlatého úsvitu kdysi učil své členy, aby si pro vlastní duchovní rozvoj malovali své vlastní balíčky, čímž nevědomky položil základy dnešního obrovského boomu v tvorbě Tarotu. Ve druhé polovině 20. století a na počátku 21. století se objevila absolutní svoboda v uměleckém pojetí karet. Dnes existují doslova tisíce balíčků, které odrážejí ohromnou kulturní i osobní rozmanitost tvůrců. Najdeme balíčky inspirované feminismem a kultem Bohyně (např. unikátní kulatý Motherpeace Tarot), balíčky opírající se o domorodé tradice (např. Native American Tarot), různé světové mytologie, umělecké směry (Tarot Salvadora Dalího), přírodu či dokonce pohádky. Tarot tak jasně ukazuje, že není žádným mrtvým historickým artefaktem, ale živým a neustále se vyvíjejícím jazykem symbolů, který plynule reaguje na potřeby moderního člověka.
Tarot prošel pěti staletími proměn — od zlatem zdobených karet na renesančních dvorech
až po zrcadlo tvé duše. V Bráně III tě čeká to, co tarot skutečně je — jeho struktura a jazyk.